Výherce soutěže Staň se středem pozornosti!

Milí přátelé,

s radostí vám oznamujeme, že novým výhercem soutěže Staň se středem pozornosti se stává uživatelka VERAJELIN, která napsala velmi zajímavý příběh o své služební cestě v Košicích.

„Let OK…se odkládá…“

V roce 1966 jsem byla na dlouhodobé služební cestě v Košicích. Budovala jsem Východoslovenské železárny Košice, a to za můj mateřský podnik, což byly VŽKG (Vítkovické železárny Kl. Gottwalda, Ostrava). Měla jsem před svatbou, dokonce jsem si ušila i bílý, monofilový plášť, který měl 32 metrů volánů, které jsem šila na Terase, kde jsme s kamarádkou Majkou bydlely, v ruce. Terasa v Košicích je nyní rómské sídliště (Luník) a vypadá to tam děsivě. Tenkrát to bylo nové, krásné sídliště. Jenže co se nestalo. Jednoho dne se nám nechtělo vařit, tak jsme šly s Majkou na oběd do restaurace. Tam jsme se naobědvaly a já v dobrém rozmaru jsem se houpala na židli. Za mnou někdo seděl, nevěděla jsem kdo, takže když jsem do něho tím houpáním narazila, omluvila jsem se jen přes rameno. Asi za dva dny po tomto nevinném houpání se na židli, mi představila moje spolupracovnice Anéz – Slovenka, mladého muže. A onen muž prohlásil, „á á á, to je tá slečna, čo sa rada hojdá na stoličke“. Já jsem v ten moment stála mimo sebe. Jednak onen člověk byl vysoký, blonďatý a modrooký maďar. A na blonďáky jsem zatížena dodnes. To slůvko „maďar“ je schválně s malým em, protože, pokud to nevíte, tak Košice jsou, alespoň tehdy byly, považovány na předměstí Pešti tj. Budapešti, a každý Košičan uměl maďarsky. Dokonce jsme si v Košicích první den myslely, že v tom Maďarsku jsme. Na obchodech maďarské nápisy, v obchodě se mluvilo maďarsky.
No a neštěstí bylo hotovo. Já jsem se tak zaláskovala, že jsem volala do Ostravy, že svatba nebude. Lalikam, tak se říká mužům, co se jmenují Ludovít, nás s Majkou vozil ráno do VSŽ v bielej fiatke, odpoledne, večer jsme byli pořád spolu. Vymetli jsme kde co a kdejakou hospůdku, ne protože, že bychom tak pili, ale byl leden a venku bylo zima. Pořád jsme si měli co povídat. I to, že Lali byl ženatý. On mě učil maďarsky a já jeho česky. Jednou jsem správně ostravsky zaklela „kolera“ a Lalikam toto slovo jednoduše nebyl schopen vyslovit. Od té doby umím maďarsky sprostě nadávat dokonce i s tím správným maďarským přízvukem na „u“, které se vyslovuje takovým hrdelním „y“…

Celý příspěvek si můžete přečíst zde.

K příspěvku vložila i fotku:

e6fce310-3a91-442c-a6ee-b740221048fa_x365

A tady některé ze zajímavých reakcí:

„Ach to šťastné mládí ! A Vy budete asi ta prostřední – ten drdol jsem také nosila.“

Líbí se vám tento příspěvek? Napište uživatelce Verajelin na zeď, nebo přímo okomentujte toto téma! A nebo se také zúčastněte naší soutěže a získejte možnost na výhru 5000 bodů!

Ještě jednou gratulujeme Verajelin k její výhře a přejeme mnoho úspěšných tvořivých dní na Toluně!

Hodně štěstí v soutěžení přeje

Tým Toluny

Reklamy
%d bloggers like this: